Lyrics-Work In Progress(CZ)
19. listopadu 2011 v 17:12 | helca
Je třeba ticha,
je třeba naslouchat
Je třeba motoru,
který je schopen létat.
Je třeba slyšet,
je třeba porozumět
Je třeba bolesti,
která nedává spát.
Je třeba něčeho,
je třeba někoho
Je třeba slov,
které nikdo nikdy neřekne.
Je třeba přestat,
je třeba počkat
Je třeba to udělat ručně,
pro začátek odznova
Je třeba otázek,
je třeba odpovědí
Je třeba znát,
více skrytých věcí.
Je třeba zítřku
je třeba budoucnosti
Je třeba chlapců,
kteří jsou za zdí.
Je třeba opravdové lásky,
je třeba velké lásky
Je třeba kousek nebe,
v tomto světě, který je stále vzdálen.
Je třeba ticha
...
Je třeba opravdové lásky,
je třeba velké lásky
Je třeba kousek nebe,
v tomto světě, který najde smysl.
Viděli jsme nové věci,
máme za sebou dlouho cestu.
Ale svět, který bude zítra
je závazkem titánů
My všichni jsme nyní důležití,
jsem všichni trochu více aktéry
v těchto velkých dílech.
Je třeba opravdové lásky,
je třeba velké lásky
Je třeba kousek nebe,
v tomto světě, který je stále vzdálen.
Je třeba opravdové lásky,
je třeba lásky, lásky
Je třeba kousek nebe,
v tomto světě, který má více barev.
Je třeba paměti,
je třeba myšlení
je třeba odvahy
Je třeba snění
19. listopadu 2011 v 16:35 | helca
Kousek po kousku mizím
Mám rád ty kostelní zvony, co slyším
Je stále těžší vidět mou tvář
Protože ustupuji a dělám tu prostor
Je to už příliš dlouho, zpívám si pro sebe
Jsem jako ranní slunce sedící v kuchyni na polici
Otevřu okno, pojď a osvoboď mě
Můj pokoj může být tmavý, ale teď už to vidím
Dělám tu prostor pro lásku
Dělám tu prostor pro lásku
Dělám tu prostor pro lásku
Jsem kapka deště ztracená v modrém oceánu
Padám hluboko dovnitř, padám tam pro tebe
Vidím dále, než jsem kdykoliv mohl
Řekl jsi, že jsem ztratil vše, co jsem mohl, nemohl jsem se zeptat na více
Jsem jako chladný vánek, létám jako vítr
Tlačen svým Bohem, odsunul jsem hrdost
Na další země tak rychle musíme utíkat
Přes pusté nebe k hořícímu slunci
Dělám tu prostor pro lásku...
19. listopadu 2011 v 16:25 | helca
Kde jsi
proč neodpovídáš
Přijď sem
kde se schováváš?
Potřebuji tvou přítomnost
je to duše, která se tě snaží najít.
Duch
který dává světu život
Srdce
které bije hluboce
láva odplaví skrvny na zemi
a pokryje svobodou
Vítr, který fouká
má sílu změnit
vně i uvnitř mě
tento svět, který nyní běží
který nyní běží kolem tebe
Vane zde
mezi domy
v ulicích mého města
Můžeš mě neustále tlačit k bodu
což představuje pojem o čase
jednotku času
Rialzami
a hojení ran
mě naplňují
Tyto prázdné ruce
jsou tak často bezcílné
A co bych bez tebe dělal?
Duchu
oceánu světla
Řekni mi
Mám usilovat o tvůj hlas
Sledovat zlatou nit mého příběhu
po celou věčnost
Fouká vítr...
19. listopadu 2011 v 16:14 | helca
Oh oh oh...
žiji v okamžiku, kdy jde
chopit se příležitosti
jo jo jo
Chodí do školy, ale nevím proč
Odhodí nudný den
Žije ve fotografii
Pronásleduje křehké sny
Na nikoho nemá čas
Cestuje do budoucna
Oh oh oh...
Vzpomíná na kroky, co se nestaly
Prokopává se do minulosti
V jeho očích je něco suchého
Pokud byste mohli změnit vše o sobě
Ale voda, co se předává
už nejede v pořadí dokola
Oh oh oh...
V srdci tohoto současného
je věčný tok věcí
a v tomto okamžiku máte rádi
setkáte se ve svém životě s Bohem
Oh oh oh...
19. listopadu 2011 v 16:04 | helca
Co mi zbývá
když den pokračuje
vzdávám to, co dám
s těmito prázdnýma rukama?
Co mi dá sílu pro můj hlas
co mi dá sílu pro tento závod
Pokud to není tedy trochu z lásky
rodí se z toho mé slzy
Unavený večer
Spí po kopcích
není zvuku, není slova
vzestupujících ve větru
jako s těžkým srdcem
na světě trpícím nářkem
Jak hluboko
v těchto mlčeních
jsou příležitosti
Co mi zbývá...
Zvláštní pohled
magické alchymie
Pomalu v životě
se mění hodnoty
Slzy zářící v rukou
třpytí se více, než zlato
To klid
dnes večer
odchází pryč
Co mi zbývá
19. listopadu 2011 v 15:52 | helca
Řekni ne
poradenství pro spotřebitele
Řekni ne
a dělej vše, aby ses tomu vyhnul
Řekni ne
nutkání proniknout do červených čísel
Řekni ne
aroganci, která tu je
Řekni ne
a skoč do příkopu
Bumerang, bumerang
efekt bumerangu
Řekni ne
můžeš to udělat i bez názvů
bez talk show
a různých protagonismů
Řekni ne
plastům pohozeným po zemi
chamtivosti
a neschopnosti "žít bez"
Řekni ne
zbytečnému násilí
Bumerang, bumerang
Dej si pozor na bumerang
Bumerang, bumerang
na hlavu ti letí bumerang
Loajální bumerang se zase vrátí
když dáte lásku, dostane se vám jí na oplátku
Loajální bumerang se zase vrátí
dej nenávist a shoříš
Řekni ne
pak jdi proti proudu
Řekni ne
a nikdy neignoruj
Řekni ne
protože vše se ti zase vrátí
Řekni ne
světu, který je stále ve formě
Řekni ne
a zůstane po tobě stopa
Bumerang, bumerang
Dej si pozor na bumerang
Bumerang, bumerang
na hlavu ti letí bumerang
19. listopadu 2011 v 15:40 | helca
Obrázky
ztrácející se před našima očima
Obrázky
krátké sekvence lásky
Obrázky
starověké drama, stále ještě čerstvé
v době 2000
Chapadla
která utopí město ve strachu
chapadla
která dokážou zbraněmi vynutit mlčení
chapadla
která vládnou ve spirále nenávisti
a kontrolují okolí
Ale vidíš, že
se vše obrací
znovu nám opakuji
"Milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás."
Metropole
velké školky v Latinské Americe
Metropole
mrakodropové katedrály pro potřebu Boha
Metropole
školky korunované lidstvem
s plechovými chatrčemi
Ale vidíš, že
se vše obrací
znovu nám opakuji
"Milujte, milujte."
Voláním
puzzle, které by neměly být zkaženy
jsi jediný, kdo může opakovat
"Milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás."
Obrázky
ztrácející se před našima očima
Obrázky
projektů ekonomického společenství
města postavená láskou
a...
"Milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás."
19. listopadu 2011 v 15:28 | helca
Podívej se na světový čas, abychom mohli být společně
prší to válkami, musíme změnit tohle počasí
ať se vám to líbí nebo ne, změníme vás k lepšímu
krok k souladu této doby a připojte se navěky k párty
Kdysi to bylo jasně vidět,
lidé vyrůstali společně jako rodinný strom, je třeba
hlubších kořenů vyrůstajících v hlubších kořenech tou správnou cestou,
takže budeme moct jíst během jasnějšího dne
Co děláte, co děláte...
Jo, co se děje dole, podívejte se, co se děje v centru města
mluvíš o míru, chlape, to tě nenapadne, ty šašku
co si myslíš, to je věcná hra duše
použij své planetární znalosti a sleduj, jak se neřesti obrací ke zlatu
Vím, že to můžeš cítit, pojď to zkusit
Cítím se ochoten a schopen, jsem dokonce připraven pro to zemřít
není to o síle nebo penny v tvé kapse
je to mír pro tvého bratra
bratra, co stále chce raketu
Co děláte, co děláte...
Synu lidstva
Bude-li život pokračovat až k tobě
synu lidstva
Tvé slovo je pravda, tvůj život je pravda
Muž míru, je to možné, pokud chcete
Musíte být mužem míru, můžete
Muž míru, je to možné, pokud chcete
Muž míru, můžete tím být, pokud chcete
19. listopadu 2011 v 15:14 | helca
Rád bych slyšel, co máš za problémy s mojí kůží
Rád bych nesl tvou váhu na svých bedrech
Objímám své obzory
dívat se na svět tvýma očima
Rád bych si vyzkoušel tu bolest, co cítíš
Rád bych slyšel o své cestě dolů, protože
ani by mě nenapadlo řešení
nebo pokud bych si s tebou promluvil o tvých názorech
Chtěl bych být za jedno v myšlenkách
Chtěl bych být za jedno v přáních
Chtěl bych, chtěl bych
být za jedno v slzách
za jedno v písni
ano, chtěl bych...rád bych
protože v mém životě
dal jsem si to za cíl
Rád bych se i udusil, kdyby jsi byl bez dechu
Rád bych se cítil provinile, kdyby jsi byl beze sil
Chtěl bych se zachytit za ruce
Pokud bych ztratil sdílení života
Rád bych se vzdal domova, kdyby jsi ho neměl ty
Rád bych se cítil špatně, kdyby jsi byl v exilu
Chtěl bych ti dát svou práci
kdybys žádnou nemohl najít
Chci být za jedno v hořkosti
Chci být za jedno v předpokladech
Chtěl bych, chtěl bych
být za jedno v nudě
v radosti
ano, chtěl bych...rád bych
protože v mém životě
dal jsem si to za cíl
19. listopadu 2011 v 14:54 | helca
Když život nemá žádnou důstojnost
a ozve se tu tlumený výkřik, protože
je ve městě tma
venku prší a uvnitř mě se ptám
Kdo ví, co je tam za tmy
Když se zdá, že mi život lže
Nemá cenu už s ním bojovat, takže
se moje srdce dostává do úzkostí
vše je jak nemocné
vespodu až po venek celé černé
Jenže v noci
vidím vzdálené
hvězdy a galaxie
neviditelné
přesto vaše ticho promlouvá
říkám ti
ale nemám slov
ale budu se snažit
Možná, že mám stále slabý hlas
možná potřebuji trochu světla
a já se dozvěděl, že jsi
ten stín, který se mnou
pořádně protřese, protože nemám žádné jistoty
Ale v noci...
V noci
V neviditelnosti
je propast energie
nekonečnost, co nám dává křídla
V noci
V neviditelnosti
je propast energie
síla, která nás nutí zůstat
Být tady
19. listopadu 2011 v 14:37 | helca
Nepřál jsi si někdy být ochráncem
Nepřál jsi si někdy, aby vše věděl jistě
Ale cožpak nevíš, že neznámo je část zábavy
Vezmi svého syna až na vrchol hory
Jdi teď vpřed, dej mi vše, co máš
Nevíš, že neznámo povstane ke slunci
Když v tebe věřím, dáváš mi cokoliv
Když v tebe věřím, dáváš to všechno mně
Když v tebe věřím, odebíráš mi všechny slabosti
Protože jsem s tebou můj příteli ochránče
Jsi závěsné létání přes okraj útesu
Tvé tělo se třese a tvé nohy jsou ztuhlé
Nevíš, kam jdeš
Život teprve začal
Tati, tati, vezmi si ode mě tenhle kalich
Víš, že to není ten, co chci vidět
Ale nevíš, že budu zpívat, až to vše bude probíhat
Když věřím...
Buď ochráncem(4x)
Hvězdy a slzy padají všude okolo
nést tohle břemeno, nést tento poklad, co jsem našel
Copak nevíš, že najdu místo na slunci
Nepřál jsi si někdy být ochráncem
19. listopadu 2011 v 14:26 | helca
Kdyby byly naše duše hvězdy,
tak bychom měli tvořit souhvězdí.
Kdyby byly naše duše byly listy,
tak bychom měli být stromem v létě.
Kdyby byly naše duše hvězdy,
tak bychom měli tvořit souhvězdí.
Kdyby byly naše duše byly listy,
tak bychom měli být stromem v létě.
Kdyby byly naše duše racky,
tak bychom se stěhovali do dalekých zemí.
Jako stádo, co se stěhuje,
stěhuje se do moře
Tyto mé ruce,
jsou tvé ruce.
Mé myšlenky,
jsou tvými myšlenkami,
průhledné, jako mýdlové bubliny
setkávají se s větrem
Jsme jako draci,
kteří nechtějí přistát
Kdyby byly naše duše hvězdy,
tak bychom měli tvořit souhvězdí.
Kdyby byly naše duše byly listy,
tak bychom měli být stromem v létě.
Tyto mé ruce,
jsou tvé ruce.
Mé myšlenky,
jsou tvými myšlenkami,
barvy jako slunce,
které se odráží v reflexu
Jsme jako provaz,
po kterém se chodí na vrcholu
Kdyby byly naše duše hvězdy,
tak bychom měli tvořit souhvězdí.
Kdyby byly naše duše byly listy,
tak bychom měli být stromem v létě.
Kdyby byly naše duše racky,
tak bychom se stěhovali do dalekých zemí.
Jako stádo, co se stěhuje,
stěhuje se do moře
A kromě toho se cítit opuštěně,
bude větev hořet před zimou
a samota se bude zdát ztracena
a z hořké hory zející prázdnotou
a už nebudu vědět, co je to samota