Když život nemá žádnou důstojnost
a ozve se tu tlumený výkřik, protože
je ve městě tma
venku prší a uvnitř mě se ptám
Kdo ví, co je tam za tmy
Když se zdá, že mi život lže
Nemá cenu už s ním bojovat, takže
se moje srdce dostává do úzkostí
vše je jak nemocné
vespodu až po venek celé černé
Jenže v noci
vidím vzdálené
hvězdy a galaxie
neviditelné
přesto vaše ticho promlouvá
říkám ti
ale nemám slov
ale budu se snažit
Možná, že mám stále slabý hlas
možná potřebuji trochu světla
a já se dozvěděl, že jsi
ten stín, který se mnou
pořádně protřese, protože nemám žádné jistoty
Ale v noci...
V noci
V neviditelnosti
je propast energie
nekonečnost, co nám dává křídla
V noci
V neviditelnosti
je propast energie
síla, která nás nutí zůstat
Být tady





